Kde se vzal název chovatelské stanice "Vraní skála"?

Vraní skála je skalní útvar nedaleko Zdic - oblíbené místo pro výlety. Z jedné strany je přístupná pro turisty, z druhé slouží   jako horolezecká stěna. Z vrcholu je krásný rozhled. Již v roce 1948 byla vyhlášena přírodní památkou a je přírodní rezervací. Na jejím vrcholu prý přišli před 160 lety Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš na nápad vytvořit tělocvičnou organizaci, ve které by se ideál krásného těla spojoval s vysokými mravními zásadami - SOKOL. No a my tam při jedné vycházce přišli na nápad pojmenovat podle ní naši právě vznikající chovatelskou stanici.

 

   

               

 

 

Proč právě špic?

 

Když jsme se rozhodovali pořídit si pejska, sešla se rodinná rada a bylo stanoveno několik kritérií, která musi splňovat:

1. musí být hodně malý - aby se vešel na klín i dětem

2. musí být krásný a chlupatý - aby ho naše dcera mohla česat

3. nesmí být "umělý" - to znamená, že se nebude stříhat, trimovat ani kupírovat a nesmí nosit mašličky, gumičky a oblečky

4. nesmí si při jídle ucourat vousy a na procházce celé břicho

5. nesmí mít lovecký pud, protože chceme chodit na procházky i do lesa

6. musí trochu i hlídat

7. musí mít rád děti a nesmí jim ani náhodou ublížit 

A toto všechno splňuje právě jen špic, zejména malý a trpasličí. Původně jsme měli 2 šeltie, ale to nebylo to pravé. Teď již 40 let chovám špice a za celou tu dobu jsem nepoznala plemeno, které by bylo univerzálnější. Špic je chytrý, učenlivý, lehce vychovatelný. Je velmi odolný vůči nemocem, počasí, nenáročný na údržbu, je vhodný pro držení v bytě i venku, není agresivní, nemá lovecký pud, je vhodný k dětem i starým lidem, je i dobrým a ostražitým hlídačem. A samozřejmě je nejkrásnější, pořád má dobrou náladu a umí se smát.

Špicové jsou chováni v mnoha velikostních rázech – od 18 až po 55 cm kohoutkové výšky. To z nich dělá ideálního psa pro každého zájemce. Stejně tak i pro množství barev, ve kterých se špic chová.

V mojí chovatelské stanici najdete špice malé a trpasličí – v typech klasický německý špic i pomeranian. Co se týká barev,  v současné době mám špice vlkošedé, krémové (creme), creme-sable, orange-sable a black and tan (černé se znaky).

Prvního špice jsem si pořídila již v roce 1979. Byla to malá černá fenka Della Černá jiskra od paní Soukupové z Plzně – ta krátký čas dokonce dělala poradce chovu pro malé špice. Další fenka byla Sanží z Tichého háje, malá černá fena, ale s oranžovými a vlkošedými předky. Na této feně jsem založila svůj chov malých vlkošedých špiců, kterému se věnuji dodnes.

 

Úspěchy                   

Za největší úspěchy považuji odchov zdravých a krásných štěňátek. A také to, že všichni majitelé mých pejsků jsou s nimi naprosto spokojeni a mnoho z nich se stalo členy našeho klubu a dnes jsou zapálenými chovateli. Výstavy, kterých jsme se zúčastnili doma i v cizině, se nedají spočítat. Snad stojí za zmínku, že 3x pes z mojí chovatelské stanice byl vyhlášen nejkrásnějším špicem Klubové nebo Speciální výstavy. Výstavně nejúspěšnější byla moje fenka Bibi Vraní skála - Interchampion a champion několika zemí, také světový vítěz. Její dcera CH Katrin Vraní skála také získala titul Světový vítěz. Ale nemá cenu množství titulů a ocenění vyjmenovávat, zabralo by to mnoho místa – ostatně tituly se dají “vyjezdit“ a proto ne vždy zcela vypovídají o  kvalitě jedince.

                                    

Lásku ke zvířatům jsem zřejmě zdědila po předcích. U nás bylo vždy spoustu zvířat. Kromě užitkových měl můj děda koně, otec byl zapáleným holubářem a včelařem, matka chovala drůbež, zúčastňovala se i výstav, a pro široké okolí líhla všechno, co je z vajíček, dokonce i bažanty. Moje dcera má koně, syn velké psy, vnoučata mají morčata a křečky.

 

Podmínky pro chov mám výborné. Pejskové mají k dispozici zatravněnou zahradu, kolem ní je vysoká kamenná zeď, takže pejsci nikoho neprovokují a nikdo neprovokuje je. Staří psi u nás vždy dožívají. Rodina mne podporuje, takže pokud nemůžu já, vždy se najde někdo, kdo se o pejsky postará.